Šítkovský pevný jez je jedním z jezů překonávaných Smíchovskou plavební komorou. Je dřevěné konstrukce původně s kamennou, nyní s betonovou výplní tzv. pražského typu. Leží mezi Dětským (dříve Židovským) ostrovem a Slovanským ostrovem u pravého břehu, kde je zavázán do konstrukce plavební komory Mánes. V půdorysu je dvakrát lomený a v jeho střední části je umístěna 12 m široká a 51 m dlouhá vorová propust se stupňovitým dnem, která je zahrazena klapkovým uzávěrem. V současné době může sloužit jako sportovní propust. Ve střední části je jez kolmý na směr proudu, ale oba kraje jsou zalomeny po proudu řeky. Délka jezu včetně vorové propusti je 280,36 m a má spád 1,36 m. Jezová koruna je tvořena dřevěným rámem načepovaným na řady pilot. Pole rámu jsou částečně vyplněna původními kamennými deskami a částečně deskami betonovými. U pravého břehu Vltavy je postavena plavební komora Mánes, která je přimknuta k jižnímu cípu Slovanského ostrova.  

 

 

 

 

Staroměstský pevný jez je druhý jez překonávaný plavební komorou Smíchov. Je stejně, jako jez Šítkovský, dřevěný s kamennou výplní tzv. pražského typu. V půdorysném uspořádání se jedná o šikmý jez rozdělený 12 m širokou a 25 m dlouhou vorovou propustí, která má stupňovité dno opevněné dlažbou, ukončené betonovou deskou. U levého břehu jez navazuje na dělící zeď dolního plavebního kanálu Smíchovské plavební komory a u pravého břehu je ukončen u stavby Karlových lázní (též Novotného lávky). Délka jezu včetně vorové propusti je 317 m, spád je 0,74 m. Vorová propust je hrazena klapkovým uzávěrem. Původní jez v tomto profilu byl postaven již v roce 1241. Staroměstský jez spolu s dalšími přilehlými stavbami vytváří důležitou součást podoby historického jádra Prahy a od roku 1958 je zapsaný do seznamu nemovitých kulturních památek.  

 

 

 

 

Plavební komora se nachází při pravé straně Šítkovského jezu, na začátku Slovanského ostrova u budovy galerie Mánes na Masarykově nábřeží v Praze. Má užitnou délku 55 m a šířku 11 m. Překonává spád 1,36 m. Vrata plavební komory jsou vzpěrná. Nepřímé plnění plavební komory je jedním dlouhým obtokem s tabulovým uzávěrem ovládaným elektromotorem. Komora zajišťuje pouze osobní plavbu mezi zdržemi jezů Šítkovského a Staroměstského.  

 

 

 

 

Vodní dílo Smíchov je skutečný unikát, obvykle se jedním zdymadlem překonává pouze převýšení jednoho jezu. Proplutím komory na Smíchově překonávají plavidla současně jez Šítkovský i Staroměstský, a tak plavidla vystoupají nebo poklesnou o bezmála 2,5 m. Do komplexu vodního díla Smíchov patří ještě plavební komora Mánes zajišťující plavbu přes Šítkovský jez, ale pouze do zdrže jezu Staroměstského. Šítkovský jez vznikl ve středověku, byl dlouhý 350 m a vedl napříč řekou Vltavou, název jezu je podle J. Šítka, který v roce 1420 vlastnil mlýny při pravém břehu Vltavy. V těsné blízkosti byl dnes již zaniklý jez nazývaný Petržílkovský. Na počátku 20. století byl jez přestavěn. Staroměstský jez ležící mezi Kampou a Novotného lávkou je nejstarším jezem v Praze, vznikl ve 13. století a je také jediným jezem, který si zachoval původní vzhled a tvar. Původní konstrukce byla dřevěná s kamennou výplní. Jez zajišťoval vodu pro Staroměstské mlýny, později pro pohon Sovových mlýnů na Kampě a také pro napájení ramene Vltavy, v současné době náhon Čertovka. Staroměstský jez spolu s přilehlým Karlovým mostem a dalšími stavbami vytváří důležitou součást podoby historického jádra Prahy a od roku 1958 je jez zapsaný do seznamu nemovitých kulturních památek. Projekt původního Smíchovského zdymadla navrhl architekt F. Sander v letech 1911 až 1914, kdy se zároveň na Smíchově nově upravovalo nábřeží. Plavební kanál u plavební komory je dlouhý 175 m a využívá kromě kamenných zdí také dva pražské ostrovy (Petržílkovský a Dětský). Petržílkovský ostrov je nejmenší z pražských vltavských ostrovů a svůj název má po pekaři J. Petržilkovi, kterému bylo v roce 1483 povoleno na spáleništi mlýna kartouzského kláštera, zničeného v husitských bouřích, postavit si při mlýně dřevěnou vodárenskou věž. V roce 1502 byla věž přebudována a vyzděna z cihel a kamene a stojí na ostrově dodnes. Při výstavbě plavební komory Smíchov v letech 1911 až 1922 byla část Petržílkovského ostrova přičleněna k Židovskému (dnes Dětskému) ostrovu a zbytek byl značně zmenšen. Na Dětský ostrov se chodí po novém klenutém mostě, ze kterého je nejlepší výhled na provoz v plavební komoře. Ostrov je ve správě Povodí Vltavy, státní podnik a je na něm situováno celé zázemí vodního díla Smíchov a jeho obsluhy. Za domkem správce se nachází hřiště s dětskými herními prvky pro nejmenší děti, pítko, vodní prvek vodník, herní sestavy pro předškolní děti i prolézačky pro děti školního věku. Na severní straně Dětského ostrova se nachází plocha pro míčové hry, plocha pro tenis či nohejbal, prostor na pétanque i skateboardová sestava. To Slovanský ostrov na Sadelerově prospektu Prahy z roku 1606 ještě vůbec není, vznikl postupnými nánosy půdy během 17. stol. Na Hollarově panoramatu Prahy už je vidět písčina zarostlá křovím. Růst Slovanského ostrova zřejmě urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazem. Usadili se zde barvíři, po kterých byl ostrov nazýván Barvířským, od roku 1760 ostrov vlastnil barvíř kůží Josef I. Saenger. Po stoleté povodni z roku 1784 byl ostrov zpevněn zdí a byly zde vysázeny stromy, aby již další povodeň ostrov neodnesla. V roce 1801 zde J. F. Engel zřídil továrnu na kartoun (jemná bavlněná tkanina), proto se ostrovu říkalo Engelův (Andělův) ostrov, od roku 1813 zde byly zřízeny také lázně. Žofín (podle jména rakouské arcivévodkyně Žofie) se ostrov jmenuje od roku 1838. V roce 1841 zde jezdila první lokomotiva s jedním vagónem pro dva pasažéry a dne 2. června roku 1748 se zde konal Slovanský sjezd, na který upomíná pamětní deska. V roce 1884 ostrov vykoupila pražská obec a přestavěla hlavní budovu podle návrhu J. Fialky. Až do postavení secesního Obecního domu fungoval Žofínský ostrov jako nejvýznamnější centrum českého společenského a politického života. Dnešní most Legií spojuje od roku 1901 Národní třídu přes Střelecký ostrov s Újezdem a Malou Stranou v místě dřívějšího řetězového mostu – Františka I. První zmínky o dnešním Střeleckém ostrově pocházejí z 12. stol., tehdy se ostrov nazýval Trávník. Nejprve byl v majetku johanitů a fungoval jako zahrada, ti jej roku 1393 prodali lékárníku Augustinovi. Za Karla IV. měli pražští střelci privilegium se zde cvičit ve střelbě z luků a kuší a konaly se zde soutěže ve střelbě ptáka na tyči. V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet, využíval se ostrostřelecký areál o rozloze 2400 m² včetně přilehlé budovy s velkým společenským sálem. Cvičiště mělo rozlohu 1200 m², na přilehlých tribunách se tísnilo 2500 diváků. Roku 1890 se zde poprvé v Čechách slavil svátek práce 1. máj a roku 1926 zde byl slavnostně zakončen VIII. Sokolský slet. Za Protektorátu užíval Střelecký ostrov pražský oddíl Hitlerjugend. Jednou z mnoha zajímavostí pražských jezů je závod „Napříč Prahou-přes tři jezy“, který se pořádá od roku 1939. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce a s cílem na ostrově Štvanice. Historická akce vznikla jako závod vodních skautů z celé ČR v tradičním svatováclavském termínu 28. září. Na trati se překonávají tři jezy (Šítkovský - pod Jiráskovým mostem, jez Staroměstský - nad Karlovým mostem a Helmovský jez u Štvanice). Trať závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, kdy se pro veřejnost otevírají původní vorové propusti u příležitosti tohoto závodu. Trénink na I. MS ve vodním slalomu v roce 1949 probíhal na propusti Staroměstského jezu v Praze.